Historie Sitné

První zmínka o vsi Sitné je podle knihy Místní jména v Čechách (Profous, Svoboda, 1957) z roku 1363. V této době byla ves pravděpodobně rozdělena mezi dva vlastníky. Jedním vlastníkem byl místní vladycký rod a druhým byl klášter obutých augustiniánů z Pšovky (Mělníka), který byl založen v roce 1268.

V listině uložené v Národním archivu v Praze je napsáno, že převor Štěpán a celý konvent prodali Michalovi ze Sitného, jeho manželce Jaroslavě a jejich dědicům emfyteutickým právem (lidově nazývaným purkrecht) půl lánu dědiny ve vsi Sitném. Michal a jeho dědicové měli za to platit ročně 60 grošů pražských.

Později v roce 1379 je zmiňován Matyáš ze Sitného, kterému byla rovněž emfyteutickým právem prodána dědina v Sitném za roční plat jedné kopy grošů pražských.

V roce 1421 byl klášter augustiniánů v Mělníku zpustošen husity a jeho državy se staly součástí panství Houska, které v té době bylo ve vlastnictví rodu Smiřických ze Smiřic.

V roce 1498 koupil od Jana ze Smiřic Housecké panství Václav Hrzán z Harasova, což bylo zaneseno v zemských deskách. Při požáru Pražského Hradu shořela velká část kvaternů se zápisy o majetkových poměrech šlechty. Obnovený vklad učinili v roce 1543 bratři Adam, Jan a Dobeš Hrzánové, synové Václava Hrzána z Harasova. Po dělení majetku v r. 1520 získal panství Houska Dobeš, který s manželkou Kateřinou z Vliněvsi měl 2 syny – Václava a Jiříka. Václav dostal panství Houska a Jiřík panství Vidim. Pod panství Vidim spadala i vesnice „Sytná“.

Vidim jako komorní statek v roce 1609 od Oldřicha Hrzána koupil císař Rudolf II, o rok později jej prodal Václavovi staršímu Berkovi z Dubé, který kromě Vidimi v roce 1615 přikoupil od paní Bohunky Šénové z Geisingu i hrad Houska. Po bitvě na Bílé hoře byl Berka jako aktivní účastník stavovského povstání odsouzen ke ztrátě veškerého majetku, kdy v konfiskačním protokolu je u statku Vidim zmíněna i ves „Sitná“.

V roce 1622 konfiskované statky od české královské komory koupil Adam z Valdštejna, který je později vyměnil za jiné s Albrechtem z Valdštejna. Po Albrechtově násilné smrti 25. 2. 1634 byl jeho majetek opět zkonfiskován.

V roce 1636 bylo panství dáno do dědičného držení císařskému generálovi Janovi Bekovi (Johann von Böck).

V 17. století se na Sitném nacházel svobodný dvůr, který patřil šlechtické rodině Ratzenbergů. Jméno Ernest Heinrich von Ratzenberg ze Sitné je zmíněno v záznamu o cechu krejčovském v Dubé 10. listopadu 1650.

V roce 1654 zde bylo zaznamenáno 7 usedlostí, z toho 5 selských a 2 chalupnické.

V roce 1705 bylo panství rozděleno na panství Vidim a panství Stránka, vesnice Sitné spolu s některými dalšími (Týn, Olešno, Konrádov, Tubož, Blatečky, Dobřeň, Dolní Vidim, Střezivojice, Jestřebice, Kadlín a jiné) byly pod správou panství Stránka.

V roce 1743 koupil Vidim od potomků Jana Beka František Rudolf hrabě Swerts-Sporck. Panství zdědili postupně hrabě Konrád Watthaus von Sparr, později císařský generál Albert rytíř von Benda, který 1. července 1756 panství prodal řádu českých augustiniánů.

Koncem 18. století bylo ve vsi 24 domů se 153 obyvateli katolického vyznání, kteří patřili do farnosti vidimské. Školu zde navštěvovalo průměrně 34 dětí.

V r. 1864 zde byla správcem majetku ve Stránce panem Rudolfem Franzem založena školní knihovna, v níž bylo evidováno 124 knih. Rada obecní byla tvořena starostou, dvěma radními a 6 dalšími členy. U starosty byl uložen dobře vedený vesnický archiv, bohužel - nebyly zde žádné majetkové knihy.

Obyvatelstvo vesnice Sitné se ponejvíce zabývalo zemědělstvím - pěstováním chmele a ovoce, chovem dobytka - hlavně prasat a krav a včelařením.

Klášter augustiniánů zde vlastnil statek pro produkci mléka a mléčných výrobků, který byl pod správou Stránky.

Vesnice, která je založena na výšinách s převážně pískovcovým základem je ze 4 stran obklopena doly (Truskavenským, Zimořským a Sitenským), měla vždy nedostatek pitné vody a potřebná pitná voda se dovážela z Tupadel. Kolem r. 1880 bylo započato s výstavbou podzemní shromažďovací nádrže na vodu z pískovcových kvádrů u jednoho ze 3 pramenů, které se nacházejí asi 15 minut chůze jižním směrem od obce Sitné. Voda do jednotlivých domácností byla dovážena voznicemi. Veřejný vodovod byl vybudován v r. 1924, kdy do obce Sitné byla přivedena voda ze Stříbrníku u Mšena.

Za jádro obce středověkého původu snad můžeme považovat skupinu velkých domů soustředěných kolem nevelké návsi. V 18. a 19. století vznikla v obci početnější zástavba chalupnická – zejména kolem svažité uličky na východním ostrohu obce. Podle vyprávění starousedlíků byly tyto domy původně roubené, ale kolem r. 1880 (nedoložený údaj) v důsledku neopatrné hry dětí s ohněm domy vyhořely a místo nich byly postaveny domy zděné, některé i na základech bývalých hospodářských budov.

V roce 1938 je v obci uváděno 26 popisných čísel, do roku 1939 zde byla škola česká, v době okupace škola německá. V roce 1945 zde žilo obyvatelstvo z 50% české a 50% německé národnosti. Dne 24. září 1945 byla opět otevřena česká škola, která byla definitivně zrušena v roce 1961. Děti odsud dojíždějí do škol v Želízích, Liběchově nebo Mělníku.

Po odsunu německého obyvatelstva se do obce přistěhovalo několik českých rodin a započalo budování nové éry.

V roce 1947 byla obec elektrifikována, v květnu 1952 bylo zavedeno autobusové spojení s Mělníkem V roce 1964 přešla obec pod správu MNV Želízy.

Od roku 1976 je obec součástí Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko, v roce 1995 byla obec Sitné zařazena mezi vesnické památkové zóny. Na návsi je památná lípa, jejíž stáří se odhaduje kolem 200 let. Strom byl měřen v roce 2007, kdy byl 22,5 metru vysoký, ve výšce 130 cm měl průměr 127 cm a obvod 401 cm.

V současné době je v obci evidováno 29 domů a trvale zde žije 58 obyvatel. Většina domů je využívána k trvalému bydlení, pouze několik domů je v rekonstrukci nebo je využíváno k rekreaci.

Od 1. 4. 2009 se mohou obyvatelé obce připojit k síti Internet. Autobusové spoje do Mělníka i z Mělníka jezdí tři, a to pouze v pracovních dnech. V obci bohužel není žádná prodejna potravin, potraviny si obyvatelé většinou dovážejí z větších měst, protože do nich téměř všichni práceschopní obyvatelé dojíždějí za prací.

V novodobé historii byla součástí obce Sitné i osada Nové Tupadly, (Bauštel), která byla založena kolem roku 1790 panem Prokopem Hartmanem z Karlštejna. Od roku 1801 patřila jako součást liběchovského panství rodu Veithů. V roce 1843 měla osada 8 domů a 50 obyvatel převážně německé národnosti. V roce 2009 zde bylo evidováno 9 domů, z nichž pouze 2 jsou obývány trvale, ostatní slouží k rekreaci. V současné době jsou Nové Tupadly samostatnou osadou spadající pod správu obce Želízy.

Použité prameny:

Bernau 1888: Der politische Bezirk Dauba, s. 399-400; Pešta 2003: Encyklopedie českých vesnic, díl 1. , str. 206-208; Profous, Svoboda: Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny. Díl IV. , Praha 1957, str. 64.

Podklady k návrhům obecního znaku a vlajky pro obec Želízy vypracované panem Stanislavem Kasíkem z Heraldické kanceláře „Dauphin“ v Roudnici nad Labem.

Osobní sdělení bývalého kronikáře obce Želízy pana ing. Vladimíra Jirkovského, kronika Sitné, osobní sdělení místních obyvatel a paní Hedviky Kuchařové z archivu Strahovského kláštera.

Podle použitých pramenů sepsala Věra Šlechtová.

Sitné 14

dne 8. června 2013